Bez připojení k internetu si dnes život dokáže představit jen málokdo. Již od samého začátku k internetu neodmyslitelně patří i e-mailová komunikace, která nám nabízí rychlou, jednoduchou a levnou možnost interakce s okolním světem. Co se ale s vaší zprávou děje, když kliknete na tlačítko „odeslat“?

Pro psaní e-mailových zpráv, zasílání příloh, apod. se na uživatelské úrovni využívá poštovních klientů, jako např. Thunderbird či Outlook, případně webových rozhraní – webmail. Uživatelskému rozhraní, které vidíte na svých obrazovkách, se často říká MUA (Mail User Agent). Dnešní rozsáhlé e-mailové prostředí však kombinují více služeb (agentů) dohromady.

Funkce MUA spočívá k připojování k poštovní schránce, do které je e-mail přenesen a uložen v příslušném formátu – tedy přeloží vaší zprávu (včetně všech ostatních prvků, které do zprávy zahrnete) do formátu, který bude srozumitelný pro další strojové zpracování. Okamžikem dopsání e-mailové zprávy a následném odeslání totiž začíná dlouhá cesta s předem určenými zastávkami.

Běžně používaným protokolem pro odesílání pošty je SMTP (Simple Mail Transfer Protocol). Protokol zajišťuje doručení pošty pomocí přímého spojení mezi odesílatelem a adresátem, případně adresáty.

Odpovídající SMTP server je první zastávkou, kterou musí e-mail z vašeho počítače navštívit. Aby jste mohli e-mailovou zprávu odeslat, musí vás daný server nejdříve autentizovat, nejčastěji pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud využíváte některé freemailové řešení, používá se k ověření uživatelské jméno, odpovídající vaší schránce a příslušné heslo.

Další zastávkou naší cesty e-mailu je server zvaný MTA (Mail Transfer Agent), který se stará o doručování pošty na cílový systém adresáta. Hlavním úkolem je tedy určení správné cesty k příjemci, kterou zjistí z e-mailové adresy příjemce, respektive z části za zavináčem. Část adresy před zavináčem není pro MTA nijak zajímavá. Záznamy o adrese odpovědného serveru cílové domény jsou uloženy v tzv. MX (Mail eXchange) tabulce. Jakmile MTA získá danou adresu, předá zprávu opět pomocí SMTP dál.

Touto přesně stanovenou cestou doputoval náš e-mail až na cílový poštovní server. Posledním krokem je doručení k adresátovi do jeho poštovního klienta, tentokrát pomocí POP3, nebo IMAP protokolu. Hlavní rozdíl je, že pomocí POP3 si do počítače ze vzdáleného poštovního serveru stáhnete celé zprávy, kdežto pomocí IMAP pracujete se zprávami přímo na serveru a do počítače si stahujete pouze hlavičky.

Při psaní e-mailů by jste měli pamatovat na to, že jsou zasílány velice otevřeně a nejsou nijak chráněny. Jestliže chcete citlivé informace skrýt, zpravidla musíte použít doplňky pro šifrování – ať již symetrické nebo asymetrické.