Serverové operační systémy v nové verzi budou následovat příkladu SQL Serveru, který už ve verzi 2012 opustil licenční model na procesor a vyměnil jej za licenční model podle počtu jader.
Nově tedy budeme místo fyzických procesorů počítat fyzická jádra, a to bez ohledu na hyper-threading. Konverzní
poměr je nastaven na 1:8, což znamená, že to, co jsme nyní utratili za licenci na 2 CPU, bude nově cena za 16
jader. Ty se budou v ceníku nalézat v balíčcích po dvou, což vzhledem k sudému počtu jader v CPU dává smysl.
Z konverzního poměru pak vychází i další pravidla nové licenční politiky. Pro přidělení licence Windows Serveru
fyzickému stroji je nutné spočítat všechna fyzická jádra. Minimální počet přidělených licencí pro jádra je vždy 8
na každý fyzický procesor serveru a minimálně 16 jader celkově.
V případě, že bychom licence Windows Server 2016 tedy chtěli pořizovat pro server s jedním čtyřjádrovým CPU,
budeme pořizovat 16 jader (8 balíčků), protože to je celkové minimum. V současné licenční politice bychom tomuto
serveru také přiřazovali licenci na 2 CPU, což je za stejné peníze jako 16 jader u verze 2016. Pro dvouprocesorový
server je celkové minimum opět 16 jader. Pro server se čtyřmi procesory jde však už o 32 jader, protože musíme
zároveň dostát pravidlu, že minimální počet přidělených licencí je 8 jader na každý fyzický procesor serveru.
Virtualizační práva
Pokud jsme správně spočítali počet fyzických jader v serveru a ověřili, že splňujeme obě minima, pak můžeme začít
spouštět operační systém ve fyzickém či virtuálním prostředí. Virtualizační práva se pak liší podle zvolené edice
serveru.
Za správně přidělené licence edice Standard můžeme na daném fyzickém serveru spustit Windows Server Standard v
jednom fyzickém a až dvou virtuálních prostředích. V případě spuštění obou virtuálů je instance ve fyzickém
prostředí omezená pouze na běh a správu prostředí virtuálních, tedy v ní nesmí běžet jiný typ provozu. Pokud
bychom chtěli na daném serveru spustit více virtuálních strojů, pak je možné přidělené licence násobit, a to
jednoduše tak, že potřebnou sadu licencí na jádro zdvojnásobíme a s tím dostaneme dvojnásobné virtualizační právo.
Pokud přidělíme trojnásobek potřebných licencí, budeme smět na daném serveru celkově spustit až šest virtuálních
serverů s Windows Server Standard. (Virtualizační práva se od předchozí verze nijak nezměnila. Změna je pouze v
tom, jak dosáhnout licenčně pokrytého serveru.)
Pro edici Datacenter naštěstí žádné násobení licencí pro větší míru virtualizace řešit nemusíme. Tady zůstává
staré známé pravidlo, že za řádně přidělené licence Datacenter (tedy opět podle počtu fyzických jader s uvážením
minima 8 jader na CPU a 16 celkově) si můžeme na daném fyzickém serveru spustit jedno fyzické a neomezený počet
virtuálních prostředí s Windows Server Datacenter.
Klientské přístupové licence
Kromě licencí na serverové prostředí je nutnou součástí licenčního řešení pro Windows Server ještě klientská přístupová licence pro přistupujícího uživatele nebo přistupující zařízení. V této oblasti neočekáváme s příchodem nové verze žádné změny. Potřeba licencí CAL zůstane zachovaná a dostupnost User i Device licencí také. Ani cenová politika by se měnit neměla. Stejné zůstanou také funkce Windows Serveru, pro které je vyžadována doplňková klientská licence, tedy Remote Desktop Services, Rights Management Services a Identity Management.
